Historie

100 let lomnického kina

1919 - 2019

Historie lomnického kina se začala psát před sto lety. Místní skupina Družiny československých válečných invalidů zřídila Přípravný komitét pro Bio invalidů v Lomnici n. P. Tato Družina válečných invalidů se starala o válečné invalidy, vdovy a sirotky, a proto příjem z filmových představení se zdál jako dobrý zdroj peněz pro tento spolek, v němž se sdružovalo 250 členů.

A tak Přípravný komitét začal zjišťovat, jak získat kinematografickou licenci. Dle těchto zjištění členská schůze Družiny válečných invalidů v Lomnici n. P. schválila 11. října 1919 zřízení biografu a podala žádost o povolení. Rozjela se obvyklá "úřednická mašinérie" - trvalo další rok a půl než bylo vše zdárně vyřešeno.

V únoru 1921 byl založen podnik Bio invalidů společnost s ručením omezeným, jehož ředitelem se stal Jan Morávek. V březnu Zemská správa politická v Praze schválila žádost o kinematografickou licenci - podmínky licence např. říkaly, že promítání může probíhat až do 31. 3. 1923 v Živnodomě (zámek), vstupné nesmí být zvýšeno bez úředního povolení, 2x měsíčně se musí promítat pro školy za režijní cenu atd. O měsíc později však Bio invalidů žádá úřady o změnu provozovny, neboť se nedohodli s živnostníky na pronájmu - vysoká cena, nutnost stavebních úprav atd. V žádosti navrhují prozatímní promítání v hostinci Dupačka ve Staré Lomnici (dnes čp. 815), kde nakonec proběhlo první filmové promítání Bia invalidů, a to 23. dubna 1921.

Hostinec je však pro úřady nevyhovující, a proto Bio invalidů zakoupilo dřevěný barák ze zajateckého tábora v Chocni a nechává jej vystavět na městském pozemku (část zavezeného rybníku). Barák je dokončen a zkolaudován jako provizorní provozovna na 3 roky v září 1921. První filmové představení v novém kině proběhlo 3. září 1921 pro 432 diváků. Pravidelné promítání probíhalo vždy v neděli večer. 
Roční výtěžek jen za vstupné činilo pravidelně pro podnik přes 100 000 korun. Nebyl to však jediný příjem. Každý člen podniku byl podílníkem, který přispíval 200 K ročně. Čistý výtěžek bia byl pak rozdělen - část pro společníky, část pro nezbytně nutné - váleční invalidi s 50% pracovní neschopností, sirotci, vdovy, pro pražskou centrálu atd.

V roce 1924 se ředitelem Bia invalidů stává Josef Císař, výrobce sportovních předmětů, v roce 1929 funkci přebírá Václav Hylmar, technický úředník, v roce 1939 je zvolen nový ředitel Jan Crha, dělník.
Bio invalidů muselo každým rokem žádat o povolení kinematografické licence a několikrát žádalo i město, aby jim prodalo pozemek, na němž stojí budova bia. K prodeji pozemku došlo až v roce 1944, ale s podmínkou, že do 5 let postaví novou budova.

I ohledně licence to nebylo vždy jednoduché. V polovině 30. let se rozhořel velký konkurenční boj s ochotníky o získání licence. Ochotníci totiž také provozovali vlastní biograf, a to v nové budově divadla, jenže v době hospodářské krize díky vyšší ceně vstupného neměli takovou návštěvnost jako Bio invalidů. To zase bojovalo s tím, aby jim úřady nezavřely budovu biografu, která postupně dosluhovala. Nakonec dostaly obě instituce licenci k promítání. Ochotníci o licenci přišli v roce 1946.
Jednou z podmínek kinematografické licence bylo, že se musí promítat ročně alespoň pět českých filmů. V roce 1927-1928 to byly například filmy: Bídníci, Švejk na frontě, Švejk v zajetí, Sextánka, Milenky starého kriminálníka, Krista z myslivny.

A tak neváhejte a vydejte se do našeho nového kina, jehož tradice je již stoletá!

Autor: Lenka Morávková

Prameny:
Státní okresní archiv Semily, fond Okresní úřad Semily, kart. 857, 463, 526.
Město Lomnice n. P. - Stavební archiv města Lomnice nad Popelkou.

Kalendář akcí

duben bře kvě
12345678910111213141516171819202122232425262728293012345

Najeďte myší nad kalendář a zobrazí se vám akce. Kliknutím na událost zobrazíte podrobnosti.